Vážení čtenáři, v minulých dílech jste si mohli přečíst dva velkolepé příběhy hrdinů Eliho “Tabáse“ Kohena a Jonatana “Yoniho“ Netanjahua, kteří se velkou měrou zasloužili o samostatný židovský stát. V dnešním textu se nezaměřím na Izrael, ale přesuneme se trochu dál na západ, do kolébky novodobé moderní západní civilizace, do Velké Británie. Ta má pro svou bohatou historii a koloniální minulost hrdinů vskutku nespočet.

Vybral jsem si jméno méně známé, avšak pro nás Čechy, Moravany a Slezany o to důležitější. Jedná se o Williama Ewart Fairbairna, přezdívaného „Dangerous Dan“, anglického policistu, příslušníka námořní pěchoty, mistra bojových umění, vynálezce taktické neprůstřelné vesty a jednoho ze zakladatelů moderních vojenských postupů, které používají speciální armádní jednotky po celém světě dodnes. Dozvíte se i proč se stal důležitým kolečkem v soukolí válečných československých dějin. Mimochodem, byl mistrem v boji s nožem. Jeho specialitou byl boj muž proti muži. Za svůj život absolvoval více než 600 soubojů a díky spoustě vojenských vylepšení a novátorských postupů, které uvedl v praxi, se stal předlohou pro slavného Q ze série o agentu Jejího Veličenstva Jamesu Bondovi.

William Ewart Fairbairn

První kroky

William Ewart Fairbairn se narodil 28. února 1885 v městečku Rickmansworth, v hrabství Rickmansworth v Jižní Anglii. Absolvoval základní školní docházku, jako dítě si přivydělával například tím, že četl noviny svému slepému sousedovi. V 15 letech se dal zaměstnat jako zpracovatel kůží, ale v oboru dlouho nepobyl. O rok později narazil ve městě na plakát, který verboval mládence ke Královskému námořnictvu. Poustr se mu líbil, byl hezky barevně vyvedený, s údernými hesly, slibující velké dobrodružství a perspektivní plat. Myšlenka stát se námořníkem, který brázdí světové oceány ho nadchla. K Williamovu velkému zklamání námořnictvo nabíralo rekruty do služby až po dosažení dospělosti, to jest 18 let věku. Naštěstí důstojníci u přijímače se tak zbytečným údajem jako věk nezabývali. Britská armáda k udržení svého koloniálního panství potřebovala vojáky jako sůl, brali každého. Lehce proto zfalšovali dokumenty a potvrdili Williamovi jeho žádost. Fairbairn byl sám zaskočen jak lehce prošel, stačila již jen maličkost. Projít nejtvrdším výcvikem, který se v té době, na přelomu 19. a 20. století, dal u přijímače do světových armád absolvovat. Zadařilo se a na konci roku 1901 měl za sebou konečně všechny povinné přijímače, výcviky a školení. Byl poslán k britské vojenské posádce do Japonci okupované Koreje. Na korejské základně pobyl až do roku 1907. Zde se také poprvé dostal k asijských bojovým uměním. Ve chvílích volna začal tyto bojové techniky pilně cvičit a studovat, o víkendech se zdokonaloval v boji s noži a bajonety, kde mu byli dobrými lektory důstojnici okupantské japonské armády.

Čínské Sin City

Roku 1907 zatoužil mladý William po změně. Všechna ta vojenská rutina ho poněkud unavovala, povýšení ani sláva nikde. Nechal se proto přeložit k policejnímu sboru v čínské Šanghaji. Zde působil s jistým Ericem Anthony Sykesem, přezdívaném Bill, o kterém bude ještě řeč v dalších kapitolách článku. Je nutno podotknout, co bylo toto město na východním pobřeží, dnes výkladní skříň Čínské lidové republiky, na počátku 20. století zač. V podstatě neexistovala vhodnější destinace, kde přijít jako člen bezpečnostních sborů o život. Šanghaj té doby byla jako Zakázané město v Sin City ze slavného komiksu Franka Millera. Plná lehkých děv, narkomanů, drogových dealerů, gangů a dalších pochybných existencí. Kvetla zde korupce a to nejtvrdší násilí. Bylo to město bezpráví, plné anarchie, kde platilo právo silnějšího, únosy a vraždy byly na denním pořádku. Jednalo se o světové centrum pro obchod s opiem. Útočiště zde měli ti nejbrutálnější gangsteři z celé Asie i Evropy. Půlka policistů byla úplatná, nenechat se koupit se rovnalo sebevraždě. Fairbairn za sebou neměl ani půl roku služby, když chyběl pověstný ždibíček a přišel by o život. V jedné ze zapadlých, zaplivaných uliček byl ošklivě pobodán členy čínského separastického gangu, ztratil hodně krve, ovšem přežil. Po tomto traumatickém zážitku a následném plném zotavení se William pokusil s nezáviděnihodnou situací něco udělat. Avšak, ani po několika urgencích se Britská koloniální správa neobtěžovala s uvolněním peněz na najmutí tolika potřebných posil či nákup nového vybavení. Williama ale nezlomili. Když se zločincům nemohl rovnat v materiálních, finančních ani lidských zdrojích, rozhodl se, že zapracuje na výcviku a připravenosti svých kolegů. Začal ostatní policisty cvičit v bojových uměních, které si osvojil při své misi v Koreji. První na řadu přišly tréninky boxu. Tréninkem musel projít každý jednotlivý člen sboru. William nezahálel a usilovně pracoval i na svém sebezdokonalování. Absolvoval výcvik Kung-fu u osobních strážců čínského císaře, stal se dokonce jedním z prvních bělochů a příslušníků západní civilizace, kteří dosáhli černého pásu v Ju-jitsu a Judu.

Šanghajský policejní sbor kolem roku 1930

Díky zvládnutí mistrovství ve více bojových stylech, dokázal přesně určit co je pro osobní obranu skutečně důležité. Do karet mu hráli i bohaté zkušenosti, údajně absolvoval přes 600 potyček, šarvátek a soubojů na pěsti, s noži i střelnými zbraněmi. Tomu odpovídala jeho vizáž. Tělo měl pokryt desítkami jizev a šrámů. Vytvořil proto svůj vlastní systém sebeobrany s názvem Defendu. Jednalo se o průnik bojových technik, které sám ovládal – box, Ju-jitsu, judo či zápas. Pravidla tohoto stylu jsou jednoduchá. Hlavním principem je bojovat a přežít. Eliminace soupeře se docílí rychlým útokem na slabiny lidského těla jako je krk, holeně, uši či oči. Nic není zakázáno. Nic není tabu. Jedna kapitola v knižní publikaci Defendu, která shrnuje základy této bojové techniky, se věnovala dokonce škrábání a kousání. Hlavní je protivníka co nejrychleji zničit, za pomocí všech dostupných bojových nástrojů. Technika je záměrně navržena tak, aby se její základy daly naučit v řádu dnů.

Fairbairn přišel i s dalšími vychytávkami. Do té doby neznámou a na svou dobu velmi inovativní metodou jak bojovat se zločinci bylo vytvoření malých, perfektně vycvičených jednotek, podobné dnešním týmům SWAT, v českých podmínkách známých jako URNA. Dalším vynálezem byl kombinovaný boj s ručními střelnými zbraněmi a noži v malých bytových či kancelářských prostorech. Pro lepší ochranu policistů William vyvinul i první prototyp neprůstřelné vesty. V roce 1925 vypukli v Šanghaji nepokoje, které si vyžádali masivní protesty a rabování místního obyvatelstva. William proto přišel s novou taktikou jak by policisté měli postupovat při zásahu proti zdivočelému davu, aniž by byl ničen veřejný majetek či docházelo k lidských ztrátám. Jím vymyšlené postupy a procesy byly natolik dobré, že se na policejních akademiích vyučují dodnes.

Situace v Šanghaji se začala ještě více komplikovat v roce 1937. Po fingované zámince známé jako incident na mostě Marca Pola vtrhla do Číny armáda Japonského císařství. 300 000 japonských vojáků obsadilo Peking a Tchien-ťin. Začala tím Druhá čínsko-japonská válka. V ulicích města tak Fairbairn musel bojovat nejen s gangy pašujících opium. Bylo třeba zvládnou roztržky mezi Číňany a Japonci i mezi Komunisty a členy Kuomintangu. V neposlední řadě se do města valila vlna čínských uprchlíků z území okupovaných Japonci. To bylo moc i na takového kabrňáka jako byl William. Situace ve městě začala být neudržitelná. 12. listopadu padla i Šanghaj a do města vtrhli japonští vojáci. Tím byl osud Fairbairna, na pozici náčelníka policejního sboru, zpečetěn a roku 1940 odstoupil z funkce.

Zpět do Evropy

Dlouho však nezahálel. Dva roky poté vypukla 2. světová válka a to pro dobrodružné povahy, typu Fairbairna, byla perfektní živná půda. Jeho excelentních bojových schopností včetně zabití protivníka holýma rukama na desítky možných způsobů si všimla i britská rozvědka. Naverbovala Williama pod krycím jménem “Dangerous Dan“. Poté byl přiřazen ke sboru General Service Corps, jehož příslušníci sloužili také u Special Operations Executive (SOE). To byl i Williamův případ. U jednotky se opět potkal s kapitánem Sykesem. Kapitánová specializace byla střelba z ručních palných zbraní, včetně střelby pudové na krátké vzdálenosti, a to jak v terénu, tak i ve městech a uvnitř budov. Společně dostali na starost výcvik britských, amerických i kanadských speciálních jednotek. Trénovali je v boji z blízka, střelbě a boji na nože. Vedlejším produktem výcviku speciálních sil byla také F/S dýka. Jednalo se o nový typ nože, určený pro tiché zabíjení, který kompletně nadesignovali Fairbairn se Sykesem. Více detailů se dozvíte v tomto článku.

Česká stopa

Elitní výcvik u Williama a Sykese absolvovali též čeští hrdinové a parašutisté z operace Anthropoid – Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Zatímco kapitán Sykes je střelbě z revolverů, pistolí Colt 38 Super, samopalu Sten, odstřelovací pušky či lehkého kulometu Bren učil 6 dní, u Williama se zdrželi pouze jeden den. Nicméně, jak jsem již uvedl v úvodu článku, bojový systém Defendu byl navrhnut tak, aby se ho vojáci naučili za co možná nejkratší čas. V tuto chvíli se tedy křížil Fairbairnův osud s ponurými českými dějinami.

Za své mimořádné služby během 2. světové války byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Neminulo ho ani americké vyznamenání Záslužné legie. Po skončení války byl vyslán do Singapuru, aby pomohl cvičit policejní i armádní jednotky v potlačování občanských nepokojů a demonstrací.

Jan Kubiš

Konec cesty

Na staří se penzionovaný William přesunul zpět do Anglie, kde si pro něj také 20. června 1960 přišla smrt. Za svůj život toho stihl opravdu hodně. Shrňme si proto to nejdůležitější. Sloužil v uniformě Královského námořnictva v Koreji, bojoval s drogovými gangy a pašeráky v Číně, pomáhal vytvořit trénink novodobých speciálních jednotek, cvičil příslušníky operace Anthropoid, inovoval nebo vymyslel nové policejní postupy včetně týmů rychlého nasazení, inicioval vytvoření neprůstřelné vesty a nového typu nože, je autorem sebeobranné strategie Defendu i řady publikací, kde všechny své poznatky shrnuje. Není divu, že se stal předlohou pro Q v populární sérii o agentu Jamesu Bondovi. William Ewart Fairbairn se tak stal legendou, která by neměla být zapomenuta.

Sdílejte článek na sociálních sítích